Jmenuji se Václav Bednář a jsem výtvarník.

K výtvarnému umění jsem měl blízko již v předškolním věku. Velmi rád jsem maloval a byl jsem velmi hravý, což mi ostatně vydrželo dodnes.

Můj dědeček Václav Busta vlastnil krásnou sbírku starožitností a já měl díky němu velice blízko k hezkým věcem. Vštěpoval mi smysl pro detail. Obdivoval jsem staré mistry a snil jsem o tom, že budu jednou také malířem. Můj děda mi byl vždy oporou, a to posílilo mé sebevědomí jít vlastní cestou i v pozdějších dobách, kdy se malířská profese zdála být velmi nejistá. Díky tomu jsem překlenul období agónie volby mezi jistotou a svobodou. Uvědomil jsem si, že ten, kdo chce bezpodmínečnou svobodu, nemá nikdy jistotu. A to platí i naopak.

Má vášeň spočívá ve svobodné tvorbě s nejistým koncem – tedy v hledání nových cest s potřebnou dávkou odvahy a experimentů. V experimentální tvorbě se náhoda velmi často projevuje buď jako spoluautor, nebo jako ukazatel směru, kterým se vydat k novým možnostem a formám tvorby.

Toto hledání je neagresivní formou umění a estetika i citlivost v něm hrají klíčovou roli. Dílo má pak silný náboj i bez potřeby agresivních prvků, jako jsou například vzdor, šok či provokace.

Každý další krok je tak vzrušující, že by nebylo moudré přestat. Navíc, když člověk zůstane na jednom místě, hrozí mu bloudění v kruhu. Důležitá je proto hravost, díky které nejsem nikdy ničemu dlouho věrný a nevěnuji se příliš dlouho tomu, co mě právě nadchlo. Ideální je si to užít a v nejlepším se vydat dál.

Kdybych se něčeho držel, stejně by mě to brzy opustilo a další cestu bych nenašel… Je to jako když se kutálí obruč… spadne a už se nezvedne. Musím pracovat každý den…

Má činnost, zdánlivě jednostranná, poskytuje labyrint intuitivních vjemů a sympatií pro podobné formy činností v hlubším poznání. Proto si vždy náramně dobře rozumějí různí umělci, vynálezci, vědci a další „blázni", kteří, kdyby neměli své vlastní světy a mysleli čistě racionálně, nikdy by nevytvořili svá díla ani neučinili své objevy, protože by jim scházel motiv.

Pro mne je zásadním motivem vlastní tvůrčí proces a mé abstraktní světy tvarů a barev jsou pro mne útočištěm, kam unikám před svou vlastní samotou.

Václav Bednář