Abstract on Glass

Abstrakci jsem si dlouho dělal jen pro sebe. Živily mě portréty, převážně portréty muzikantů.

Mám spoustu kamarádů muzikantů, protože mám rád muziku. Malířů tolik neznám. :)

Většina, řekněme devadesát procent muzikantů, chodí do orchestru jako do práce, a když přijdou domů, odloží nástroj do kouta a jdou si po svém – jezdit na windsurfingu nebo pracovat na zahradě. Ale těch zbývajících deset procent přijde z práce a věnuje se muzice i doma. Většinou ještě hrají v několika kapelách současně a skládají vlastní hudbu. A ti končí přes blues u jazzu. Jenže těch devadesát procent profesionálů s nimi ten jazz hrát nemůže, protože ke všemu potřebují noty.

A stejné je to s abstrakcí u malířů. Dobrá abstrakce je jako dobrý jazz. Je to svoboda, ne otrocké kopírování pomíjivé skutečnosti.

Maloval jsem velké kompozice a velkoplošné malby na zdi. Spotřeba barev byla obrovská a brzy mi nebyla dost velká žádná paleta. Když jsem přemýšlel, kde barvy míchat, padl mi pohled na tabuli kaleného skla, která se zasouvala do dřevěné vitríny, již mi před lety vyrobil truhlář. Překlopil jsem ji sklem nahoru, na záda namontoval kolečka a měl jsem velký pojízdný stůl – obrovskou skleněnou paletu.

A brzy poté jsem namaloval první obraz přímo na to sklo. Zajímalo mě, jak to vypadá z druhé strany, a v tom okamžiku to celé začalo. :)